Brandýský zámek
Brandýský zámek vznikl na místě původní mostní pevnosti, rozšířené koncem 15. století na hrad. Zámek za Krajíců budoval Matteo Borgorelli a po něm Ettore Vaccani. Na zámku rádi pobývali císaři Ferdinand I. a Maxmilián II., který zde často přebýval v letech 1579 – 1599. Stěny zámku byly postupně pokrývány sgrafitovou výzdobou. K zámku patří zahrada s bohatě zdobenou balustrádou, sochami, vodotrysky a kašnami, které zásoboval dřevěný vodovod. Jedním z jeho vývodů byla kamenná hlava delfína v manýristickém slohu, oblíbeném v rudolfinské době, která se dodnes a je součástí expozice. Do zahrady se vcházelo krytou chodbou na pilířích, zvanou Rudolfína či Josefínka. Zámek i zahrada byly velmi poškozeny za třicetileté války, kdy zde Švédové zbudovali opevnění, přičemž zbořili většinu kamenných staveb ve městě.
Posledním majitelem zámku byl rakouský císař Karel, který v Brandýse a ve Staré Boleslavi už od mládí často pobýval. Po roce 1918 převzal zámek československý stát jako konfiskát habsburského majetku. Zámek a zahrada postupně chátraly, přestože byly čas od času část zámku nebo zahrady rekonstruovány.
První písemná zmínka o Brandýse nad Labem je z roku 1304, kdy se nejmenuje přímo tvrz ale trhová ves Brandýs s mostem a kostelem sv. Petra. Lze se ale oprávněně domnívat, že již v této době stála ochranná tvrz. Tuto tvrz založil rod Michaloviců, který ji vlastnil až do roku 1420. Poté byla v majetku Šlechtického rodu ze Šelmberka a Krajířů z Krajku. Johanka Krajířová z Krajku povolila městečku mnohé výsady, např. právo vařit pivo, solné právo a nechala také mostní tvrz přestavět na reprezentativní pozdně gotický hrad, jehož prvky, jako např. krásný zdobný arkýř na severní stěně, jsou dodnes patrné. V rozšíření hradu pak pokračoval její syn Konrád Krajíř z Krajku, který však v povstání proti králi, budoucímu císaři Ferdinandu I., o brandýské panství přišel.
Od roku 1547 až do roku 1860 byl zámek v majetku královské komory a častým střediskem letních zábav a honiteb habsburského rodu. Ferdinand I. pak rozhodl o zásadní přestavbě hradu na zámek, rozšíření na čtyři křídla, výstavbě druhého patra a dřevěného vodovodu do zahrady a zámku. Z této doby (kolem 1550) jsou i první sgrafitová psaníčka na fasádě zámku. Velkou slávu zažíval Brandýs za císaře Rudolfa II., který na zámku často pobýval. Ten také roku 1581 povýšil Brandýs na královské komorní město a hostil zde mnohé váznamné učence jako např. Tychona de Brahe nebo Tadeáše Hájka z Hájku.
Zámek byl za Rudolfa II. vyzdoben nádhernými figurálními sgrafity s loveckými motivy, zbudována zámecká zahrada italského typu s letohrádkem, zvěřinci a míčovnou. Byla přebudována krytá chodba ze zámku do zahrady, tzv. Rudolfínka. Dodnes jsou populární pověsti o císaři a jeho románcích s mlynářkou a také o tajných chodbách, které měly vést až do Prahy.
Další významnou událostí pro Brandýs a zámek byla r. 1813 schůzka tří panovníků – rakouského císaře Františka I., průského krále Viléma III. a ruského cara Alexandra I. spolu s vrchním velitelem koaličních armád knížetem Schwarzenbergem. Domlouvali se zde na společném postupu proti Napoleonovi I.
Roku 1860 byl zámek koupen Leopolden II. Toskánským. Za jeho syna Ludvíka Salvátora Toskánského byla přebudována barokní zámecká věž a na zámku byly vystavené etnografické sbírky z jeho výpravných cest.
Po smrti Ludvíka Salvátora Toskánského vlastnil zámek arcivévoda a pozdější poslední císař Karel se svou ženou Zitou Bourbonskou. Císařovna Zita později popisovala léta strávená na brandýském zámku jako nejlepší léta svého života.
V roce 1919 byl zámek konfiskován československým státem a bylo o něm uvažováno jako o letním sídle prezidenta T. G. Masaryka. Nakonec se však rozhodlo pro Lány a na zámek nastoupila státní správa lesů a byly zde kanceláře a laboratoře.
V roce 1995 se město rozhodlo převzít zámek do svého vlastnictví. Bylo to složité rozhodnutí, neboť objekt byl ve velmi neutěšeném stavu a potřebné investice se odhadovaly na více než 200 miliónu korun.
Po převzetí zámku městem začaly reálné úvahy o jeho využití, byl zavržen odprodej jako riziko pro tuto cennou památku. Jednalo se s potencionálními investory o možnostech využití jako hotelového komplexu, nakonec se však město rozhodlo jít cestou postupné obnovy v rámci spolupráce s Ministerstvem kultury ČR.
Pod zámkem se nachází mlýn, který se svými jedenácti mlýnskými koly patřil k největším v Čechách, dále kamenný most z roku 1603 se sochou sv. Jana Nepomuckého, barokní pivovar postavený K. I. Dienzenhoferem a též rozsáhlá zámecká zahrada.
