Národní přírodní rezervace Větrušické rokle
Skalnaté srázy na pravém břehu Vltavy byly rezervací o rozloze 24,72 ha vyhlášeny v roce 1969. Hlavním předmětem ochrany jsou teplomilná společenstev sklaních stepí na sklaních výchozech ve stěně vltavského kaňonu. Je zde jeden z největších souvislých výchozů spilitů, najdeme zde suťová pole. Mimo přirozené stepi je území zarostlé náletovými dřevinami, původní porosty se nezachovaly. Rostlinstvo skalních stepí vykazuje i alpínské prvky, na spilitech najdeme bohatá vápnomilná společenstva, na buližnících naopak chudá společenstva s kostřavou sivou či tařicí sklaní s přechody do vřesovin. Co se týče fauny, můžeme zde vidět ještěrku zelenou, oblast je hnízdištěm dravců (např. krahujec, v minulosti a potencionálně i do budoucna sokol, raroh), z bezobratlých jmenujme například otakárka ovocného a fenyklového.
Přírodní rezervace Lipovka - Grado
Lesní komplex na pravém břehu Labe byl vyhlášen chráněným územím (původní název Lipovka) v roce 1946 na rozloze 14,63 ha. Předmětem ochrany jsou původní polabské doubravy (tvrdé luhy), vlhké louky, mokřady a vodní plocha Grado. V rezervaci se vyskytuje řada vzácných rostlinných a živočišných druhů. Ze zástupců bylinného patra jmenujme sasanku pryskyřníkovou, bradáček vejčitý či mochnu bílou. Z živočišné říše se zde vyskytuje řada vzácných druhů bezobratlých (měkkýši, hmyz) a můžeme zde pozorovat přes 50 druhů hnízdících ptáků - například lednáčka říčního, mandelíka hajního, krutihlava obecného nebo moudivláčka.
Přírodní rezervace Máslovická stráň
Rezervace byla vyhlášena v roce 1999 na rozloze 27,25 ha. Cílem ochrany je zachování typických stepních společenstev na sklaních výchozech s výskytem řady chráněných druhů. Území je zčásti zalesněné výsadbou nebo přirozeným náletem. Z chráněných druhů rostlin jmenujme například bělozářku liliovitou, koniklec luční, tařici sklaní či kavyl Ivanův. Vyskytují se zde vedle typicky středoevropských druhů i teplomilné druhy měkkýšů. Ze savců uveďme ježka západního, sysla obecného, lišku obecnou či netopýra, z ptáků lelka obecného i lesního, čížka lesního nebo žlunu šedou.
Přírodní památka Lom na Plachtě
Přírodní památka byla vyhlášena v roce 1990 na rozloze 0,7918 ha. Motivem ochrany jsou žulové výchozy se zatopenými vytěženými prohlubněmi. Území je útočištěm obojživelníků a plazů: skokan hnědý, štíhlý a zelený, ropucha obecná a zelená, kuňka ohnivá, rosnička zelená, čolek velký a zelený, z plazů byla zaznamenána užovka obojková a ještěrka obecná. V tůních se vyskytuje také řada druhů bezobratlých (měkkýši, vážky, chrostíci). Z říše rostlin jmenujme například žabník vodní, kociánek dvoudomý, orobinec širolistý či hadinec obecný. Území zarůstá akátem a modřínem, z dalších dřevin zde najdeme břízu, borovici, vrbu a janovec.
Přírodní památka U skal
Soubor malých stěnových lomů, který byl za chráněné území vyhlášen roku 1986, se rozkládá na rozloze 6,18 ha. Jedná se unikátní světově proslulou a druhově bohatou lokalitu zkamenělých svrchnokřídových rostlin. Byla zde popsána řada nových druhů. Geologické podloží je tvořeno především tmavými jílovci (které se v minulosti těžily) s velkým podílem uhelné hmoty (zbytky rostlin, mlžů, otisky hmyzu). Původně bezlesé území (po osídlení člověkem) je dnes zarostlé náletovými dřevinami. Roste zde řada ruderálních a hájových druhů rostlin a bohaté porosty mechů, lokality je útočištěm drobných živočichů a ptactva, například krahujce, strakapouda či mlynaříka.
Přírodní památka Kuchyňka
Toto chráněné území o rozloze 3,87 ha bylo vyhlášeno v roce 1997. Cílem ochrany je zachování geologického, paleontologického a archeologického naleziště i flory a fauny. Kuchyňka je ale i význačná krajinná dominanta uprostřed zemědělské ploché krajiny. Významná je možnost studia paleofauny druhohorních sedimentů v bývalém lomu, neboť Kuchyňka byla v druhohorách ostrovem s typicky vyvinutou příbřežní zónou a jsou zde četné zkameněliny z této doby. V období starších čtvrtohor bylo území sídliště tzv. aurignacienského člověka. Dále je Kuchyňka významnou botanickou lokalitou, představuje izolované stanoviště lučních a stepních druhů.
Přírodní památka Hluchov
Posláním této přírodní památky, který byla vyhlášena na rozloze 7,12 ha v roce 1995, je zachování zbytku polabského lužního lesa (tvrdý luh s dubem letním, měkký luh s olší lepkavou, vrbou, jasanem, krušinou). Nachází se na pravém břehu Labe mezi dvojměstím Brandýs nad Labem - Stará Boleslav. Vedle běžných nitrofilních druhů rostlin zde najdeme křivatec žlutý, dymnivku dutou, sasanku pryskyřníkovou. Hojně se zde vyskytují ptáci, například slavík obecný, pěnice černohlavá nebo strakapoud velký. Vzhledem k blízkosti odstavených labských ramen se zde vyskytují zástupci obojživelníků (skokan skřehotavý) i plazů (užovka obojková), díky výskytu narušených starých stromů můžeme spatřit xylofágní druhy bezobratlých včetně pralesních druhů (zlatohlávek skvostný, tesařík pižmový).
Přírodní park Dolní Povltaví
Přírodní park Dolní Povltaví se nachází v severní části okresu Praha-východ. Osami území jsou kaňon Vltavy a boční údolí pravobřežních přítoků. Součástí parku jsou chráněná území Větrušické rokle a Máslovická stráň i registrované významné krajinné prvky (Klecanský háj, Klecanské sady, Draháňská rokle). Posláním přírodního parku je zachování rázu krajiny, zejména s lesostepmi a skalními stepmi, travními porosty, lesními porosty, drobnými vodními toky a charakteristickou strukturou fragmentů zemědělských kultur jako jsou meze, sady, louky a orná půda. Nedílnou součástí parku jsou vlastní tok Vltavy s vodní faunou a břehovými biotopy.
